Ve dvou dnech, a to konkrétně 23.-24.června se většina Pohodářů vydala zdolat další část Sázavy. Na další dobrodružný víkend se vypravilo 12 dvoučlených posádek. V sobotu ráno jsme vyjeli z Hněvkovic směr Sázava. Cesta do Sázavy utekla vcelku rychle. Poté jsme auta nechali v kempu Pod Vrbou. Cestou na vlak už jsme začali zpívat trempské písně, které už se nepřestali zpívat ani cestou ve vlaku. Vystoupily jsme v Českým Šternberku a došli jsme do tábořiště U Karla. Tam jsme marně hledali lodě. Vyhlíželi jsme auto s loďmi. Zhruba po 10 minutách dorazilo. Hned jsme se vrhli k autu a začali přebírat lodě, každý vyfasoval pádlo a vestu. Nalodili jsme se a vyrazili. Pluli jsme Sázavskou krajinou. Za malou chvilku proběhlo první soulodění. Občerstvili jsme se, abychom náročnou cestu vydrželi. Cesta pohodově utíkala až do Ratají nad Sázavou, kde jsme za železničním mostem  přistáli na pravém břehu řeky a šli jsme se posilnit Na Břečkárnu. Kromě tradičních klobás a parků jsme si pochutnali na lívancích. Pak už nás čekal první jez a během chvíle jsme zdolali další. Po překonání třetího jezu jsme se odměnili zastávkou v hospodě. Dále následoval volej a… volej.  Vody moc nebylo, tak jsme posílili paže. Zpestřením byl jez v Samopších a do cíle tohoto dne zabývali poslední dva jezy. Ti kteří se rozhodli sjet poslední jez Kavalier, si do kempu přivezli v lodi i vodu. Jeden z háčků po nabraní vody odmítal pádlovat a chtěl plavbu ukončit. V kempu Pod Vrbou jsme lodě „zaparkovali“ a z některých vylili vodu. Po chvíli u táboráku jsme popřáli oslavencům a pak už jsme jen hodovali a zpívali až do pozdních nočních hodin. 

    Druhý den po vydatné snídani jsme vodákům předvedli, jaký umíme řetěz – vodák, loď, vodák, loď, vodák, loď,.. vodák. Začalo poprchávat. Někteří Pohodáři si nasadili pláštěnky, a mohli jsme vyplout. Ještě v Sázavě jsme se stavili U Hrocha. Kousek za Sázavou přestalo pršet a pláštěnky putovaly do barelů. Společně jsme překonali jeden jez. Celou cestu nám foukal vítr do obličeje. Vydali jsem spoustu sil a těšili se do Chocerad. V kiosku jsme ochutnali nakládané tvarůžky, palačinky se šlehačkou, klobásy i rybičky a dobré pivo. Do vlaku jsme nastoupili příjemně unaveni a s dobrou náladou. Jako obvykle jsme bavili celý vagón i průvodčí. V kempu v Sázavě jsme si řekli vodácké „AHOJ“ a rozjeli se k domovům. 

Péťa Pokorná