Letošní půlkulatý ročník našeho Pochodu Prokletým údolím proběhl v poslední prázdninovou sobotu, čili první zářijový den. Přípravy ovšem probíhaly už od pátku, kdy se značící parta ve složení pěším – Verča Veletová, Jarda Bostl a Jarda Vošický i pojízdném – Láďa a Petr Veleta vydala na štaci křížem krážem jednotlivými trasami, které zmapovala oranžovými, zelenými a bílými pentlemi a šipkami. Během dne probíhala také příprava většiny stanovišť a večer se potom většina organizátorů sešla v Hněvkovicích u hospody, kde party od všech občerstvovacích stanic vyfasovaly většinu sortimentu pro další den. Rozloučili jsme se s přáním pěkného počasí na následující den, jelikož předpověď i zatažená obloha toho dne napovídaly opaku.

    Toto přání se nám tentokrát bohužel na rozdíl od mnoha jiných akcí nevyplnilo. Poslední ranní přípravy tedy proběhly za deště a občasného tipování, zda-li bude vůbec komu předávat na startu mapky nebo smažit bramboráky. Brzy jsme se ale přestali bát, jelikož se objevili první odvážní pochodníci, kteří se vydali na 14 kilometrů dlouhou Želivskou trasu. Tu za celý den zdolalo celkem 42 pochodníků. Dorazili samozřejmě i pochodníci, kteří si za svou zvolili trasu Sázavskou, těch bylo celkem 10. No a k našemu největšímu překvapení i 4 pochodníci a jeden cyklopochodník, kteří se vypravili na propojení obou kratších tras, tedy 25 kilometrovou Želivsko – sázavskou trasu. Přes nepřízeň počasí  k nám coby obsluze startcíle i dopingových stanovišť  přicházely samé usměvavé tváře a padaly věty jako: „To k tomu přece patří.“ a „My chodíme za každého počasí.“ nebo „Vždyť mi jdeme už kvůli těm organizátorům, když si s tím dají takovou práci.“ Nejen kvůli práci, která celé akci skutečně předchází, ale i milému naladění účastníků a poznámkách o kráse zdejšího kraje jsme byli opravdu potěšeni, že nakonec i přes absenci sluníčka dorazilo celých 57 pochodníků. A neméně rádi jsme, že celí zůstali, jelikož některé části tras byli v rozbahněném stavu trochu hůře průchodné, ovšem všichni se s tím nakonec poprali a na občerstvovacích stanicích se mohli posilnit jak studeným, tak teplým alkem i nealkem, k jídlu se tradičně podávaly bramboráky Bářiny receptury, klobásky z Pavlovy udírny, hermelíny naložené po Vošicku nebo zákusky z pekáren všech Pohodářů.

    Do cíle dorazili zdárně všichni pochodníci, ti poslední s nejvíce našlapanými kilometry v půl šesté. Každý dostal diplom podle své trasy, pochodovou placku – letos v barvě zelených lesů a luk a v neposlední řadě také perníkovou botičku s mašlí, které napekla Bára Vošická. Speciální odměna byla připravená pro nejmladšího účastníka – tedy v letošním případě účastnici 8 letou Lindu. Ostatní se samozřejmě mohli na cestu domů ještě posilnit čímkoli z cílové nabídky a případně se nechat Pohodářskými řidiči přiblížit na nejbližší spoj.

    Na to, jak zmokle letošní ročník vypadal se v závěru velice vydařil obzvlášť díky odhodlanému a pozitivnímu přístupu pochodníků, takže náš největší dík patří především všem zúčastněným padesáti sedmi statečným! Už teď se těšíme na další ročník a pevně doufáme, že si krásy zdejšího kraje budete moct vychutnat pro změnu za o něco slunečnějšího dne!

Verča B.