Okoř 4. - 5. 6. 2016

 

    Další pohodářská akce se uskutečnila o prvním červnovém víkendu, kdy jsme se vypravili na okružní cestu kolem hradu Okoře, na jeho prohlídku a do blízkého  Buštěhradu a Lidic. Vše započalo v sobotní ráno, kdy se skupina 25 pohodářů sešla na louce nedaleko hradu, která se po zdárně ušlapané výpravě měla stát také naším nocležištěm. Jára Vošický nám také představil našeho průvodce – Pavla Žišku a jeho přítelkyni Renatu a s nimi v čele vyrazili na cestu.     

    Nejdřív jsme prošli podhradím – vesničkou Okoř, kde nám byla představena nejen historie hradu, ale také několik stavení, kde dříve čerpali inspiraci mnohé známé tváře – Petr Hapka, Jiří Krampol. Pak jsme pokračovali a cesta nás zavedla k překrásné, skoro kouzelné zahradě, kam nás pozvala její opatrovatelka  a kamarádka našeho průvodce – Paní Sidónie. Ta nám s velkou ochotou pověděla o vzniku celé zahrady, jezírkách i sochařských dílech, která jsou zde k vidění a dokonce nám ukázala i místo, kde se konají svatební obřady, a to přesto, že sama na jeden pospíchala. Za její čas i ochotu jí patří náš obrovský dík! Potom, co jsme se společně vyfotili a rozloučili se nejen s hostitelkou, ale i s posledními sochami, jsme se vydali dál. Podešli jsme železniční most, o kterém jsme se opět dozvěděli několik informací a pokračovali zvesela do nedaleké Budče, kde nás čekal výklad a prohlídka místní kaple.  A protože se pomalu blížil čas oběda, novou energii do žil nám vlila vidina oběda plánovaného kousek od Budče -  k naší radosti směrem z kopce – v obci Zákolany nedaleko památníku Antonína Zápotockého, o kterém jsme se opět díky našemu průvodci něco dozvěděli.  Po odpočinku a dobrém jídle ( samozřejmě i pití ) jsme se pokračovali dál  – křížem krážem, letem světem, cestou necestou a doslova polem nepolem až do rodiště našeho průvodce – obce Turska. Tam jsme se opět dozvěděli spoustu zajímavého o Tursku i širokém okolí a pak se všichni přítomní Pohodáři vrátili do dětských let, protože tu právě probíhaly oslavy dětského dne. Za zvuku hudby známých pohádkových melodií jsme se vmísili mezi místní, podpořili stánkaře a na závěr vytvořili tu nejrozjuchanější mašinku, která ten den vyjela z nádraží! Odtud už se naše kroky začaly stáčet směrem zpět ke startu i cíli v jednom. Po cestě jsme navštívili kostelík a dozvěděli se kupříkladu, že aleje vysázené kolem cest byly původně nápadem Marie Terezie, která chtěla, aby její vojáci - unaveni bitvou - cestovali stínem. Vzhledem ke stoupající teplotě jí ale tento víkend byli Pohodáři – unaveni cestou – možná ještě vděčnější. V nastalé pohodě ovšem přišla rozhodující chvíle. Necelých 6 kilometrů před cílem se od nás totiž oddělila Renata s Pavlem, který nás opravdu skvěle provedl po místech, která bez pochyby velmi dobře zná a u každé lokality nám zajímavě zprostředkoval spoustu informací, takže také jemu patří opravdu veliký dík! Ovšem dál jsme měli pokračovat sami, podle jeho instrukcí, což se chvílemi zdálo trochu komplikovanější, ale nakonec jsme ( postupně ) všichni dorazili do „Restaurace na parkovišti“ přímo pod Okořem, kilometr od louky, kde jsme měli nocovat.

    Po náročné cestě jsme se posilnili pizzou, smaženým sýrem nebo párky a pomalu jsme se začali přemisťovat na louku, kde postupně začaly vyrůstat stany a za chvíli doutnal i táborák. Jenže! Záhy jsme se dozvěděli, že několik Pohodářů více než poklidná louka se stany lákala nedaleká obec Číčovice, kterou se nevědomky cestou k louce rozhodli navštívit. Když dorazili tito opozdilci, oheň už plápolal, kytara hrála a jakmile se setmělo, tak se začali dít věci. Kytarista Jarda Bostl zahrál tolik očekávanou „Na Okoř je cesta…“ a u našeho táboráku se náhle zjevily dvě bílé paní. Bez okolků se roztančily kolem ohně a neustále nás přesvědčovaly, že jsou jedna a většina z nás je v pokročilé veselé  náladě vidí dvakrát.  Jestli to byla skutečnost nebo jen výplod naší fantazie – což bylo po nakonec necelých třiceti ušlapaných kilometrech celkem možné – se už asi nedozvíme. Každopádně dobrá nálada nás neopouštěla až do pozdních nočních hodin a zpívalo se zvesela až z toho praskla na kytaře jedna struna – ovšem ani tak zpěv neustával. Nakonec všichni po celodenním maratonu zapadli do stanů.

    Ráno se vstávalo poměrně časně, některá ranní ptáčata dokonce hbitě podle pravidel jógy zdravila Slunce a po sbalení stanů jsme se vydali na prohlídku Okoře. Informační text řádně přednášela Jana Vošická a po tom, co jsme prošmejdili celý hrad, jsme se dovolali i otevření brány, která za námi byla při začátku prohlídky zavřena a byla jedinou cestou ven. Na to jsme se vrhli objevovat krásy a hlavně chutě místní cukrárny a poté se většina z nás vypravila směr Buštěhrad a Lidice.

    V městečku Buštěhrad jsme plánovali navštívit místní zámeček, ale bohužel, právě probíhala jeho rekonstrukce a byl zavřený. Dalším naším cílem v tomto městě bylo muzeum spisovatele Oty Pavla. Přečetli jsme si informace z jeho soukromého života, spisovatelské činnosti i jeho záhadné smrti. Zde Hanka, jakožto pohodářský kronikář, zapsala pár řádků do Pamětní knihy.
    Posledním cílem našeho víkendového putování byly Lidice, městečko plné tragické historie. Přestože sluníčko hřálo až pálilo,  ulice Lidic  i dnes vyzařují krutou atmosféru, která každého nutí respektu a cti. Naše kroky zamířily  k muzeu, kde jsme nejprve zhlédli dobový dokument, který nám připomenul důvod lidické tragédie a poté prohlédli ostatní prostory muzea. Po venkovní prohlídce celého památného areálu, památníku věnovaného obětem lidických dětí a zbytků kostela jsme zamířili do místní restaurace. Poklidnou atmosféru výborného oběda narušoval pouze hluk motorů letadel, která zde, téměř nad našimi hlavami klesala na ruzyňské letiště.
    Odtud už každému Pohodáři  vedla  cesta k domovu.

Tento víkendový poznávací výlet Pohodářů plný neskutečných zážitků a srandy byl jedním z nejkrásnějších a nejvydařenějších. 
Vpravo je uvedeno pár sranda hlášek z našeho putování. Ti, kteří znají autora hlášky, nebo danou situaci či byli přítomní, zasmějí se o to víc :-))))))