O víkendu  18. a 19. června se Pohodáři vypravili opět pokořit kus řeky Sázavy, tentokrát úsek ze Zlenic do Pikovic s přespáním v Týnci. Ačkoli akce oficiálně začínala až sobotním ránem, někteří nedočkaví nadšenci se sešli, očíhli okolí i místní hospůdku  a vztyčili stany už v pátek večer.  Celý zbytek výpravy se další den ráno vzájemně sešel už po cestě ( v některých případech plánovaně, někdy dokonce náhodou )  a tak do kempu v Týnci dorazila rovnou celá kolona. Ta v rychlosti postavila stany – a že to nebyl zrovna lehký úkol, protože v kempu byl doslova stan na stanu – a všichni jsme se nakonec společně vydali na vlak. Po přepočítání na zastávce do vlaku nastoupilo celkem 26 Pohodářů a vláček nás zdárně dovezl s jedním přestupem až do Zlenic stále ve stejném počtu J Tam už na nás čekaly lodičky, které jsme si vyzvedli, věci naložili do barelů a mohlo se vyplout.

    Zpočátku vše probíhalo hladce, první drobné problémy a nehody nastaly po nasedání z prvního jezu. Na jedné lodičce proběhl jakýsi komunikační šum a Jarda Vošický mohl už jen z dálky pozorovat, jak se mu háčci vzdalují neznámo kam ( a nakonec přes palubu ), osazenstvo další lodičky se rozhodlo být kolegiální a vykoupat se taky, ale za vzájemné pomoci se nakonec všichni dostali k prvnímu občerstvení v Čerčanech.  Po menší přestávce jsme se pustili na další úsek trasy, kde se nás chytil příznivý vítr ( někdy dokonce protivítr ), voda byla klidná – těmi zkušenějšími z nás označena za „volej“.  Síly, které jsme pro překonání této části vydali jsme doplnili v dalším občerstvení a opět vyrazili dál. Za celý tento den jsme potkali pět jezů, většina z nás se jim spíše vyhýbala a ti odvážnější zkusili některé pokořit. Skoro všichni jsme pak sjeli ten poslední upravenou šlajsnou, což byl asi jeden z nejadrenalinovějších zážitků prvního dne a taky krásná tečka za plavbou prvního dne.

    Po tom, co jsme dorazili do Týnce a vylodili lodičky, jsme se šli osvěžit do místního žlutého autobusu – který byl občerstvením, toaletami a snad i mnohým dalším v jednom a za slunného počasí jsme čekali na sedmou hodinu, na kterou byla zamluvená večeře v nedaleké hospůdce U Vrtišků.  Tam jsme si dali třeba smažený řízek nebo sýr, steaky nebo plněné kuřecí kapsy.  Potom jsme ještě nějakou dobu pobyli jak tam, tak i v různých částech kempu a unaveni vodní poutí zalezli do stanů.

    Další den ráno jsme vyrazili opět vcelku brzy, připojili se k nám ještě další dva Pohodáři – Verča V. a Honza V. a tak jsme o lodičku početnější vyrazili směr Pikovice.  Tentokrát nás zpočátku cesty uvítalo několik jezů ( celkem jich na druhé polovině cesty bylo 8 ), takže jsme si  řádně užívali první zastávky u občerstvení  a pozorovali odvážlivce, kteří zdolávali jez v sousedství. Ovšem to jsme ještě netušili, co nás čeká.  Nejdobrodružnější část cesty byla totiž plná manévrování mezi kameny ( každou chvilku se ozývalo „Šutr! Doleva! Doprava! Dopr….!“ )  a projíždění peřejí  ( těch nejdivočejších, jaké jsme zatím na pohodářských lodičkách potkali ) a také stav vody v lodích tomu odpovídal. Z hromadné srážky tří lodiček se dvě vykoupaly tak, že někteří z nás museli chtě nechtě vyzkoušet hloubku i šířku Sázavy při jejich přepravě na břeh, další byli naopak tak kurážní, že se z lodičky pokoušeli vytvořit luk ( asi zkoušeli, co vydrží ), někdo se dokonce pokoušel lodičku podplavat! S vodou až za ušima jsme ale přeci jen nad řekou zvítězili a sluníčko hřálo tak, že byli za chvilku zase všichni suší. Na další přestávku jsme se zastavili u občerstvení  „Na staré poště“ a pak už jsme si to vesele pádlovali do cíle. V Pikovicích jsme vyslali několik Pohodářů pasovaných na řidiče na vlak, vrátili lodičky, prozkoumali místní kiosek, vyfotili se a vyrazili domů.

    Touto akcí jsme pokořili první den 18km, druhý den 16km, podtrženo sečteno 34 krásných kilometrů vodácky velmi oblíbené části Sázavy a také poslední úsek, který nám z ní ještě zbýval , ale naše lodičkové akce tím určitě zdaleka nekončí! Tuto jsme si stejně jako všechny předchozí opravdu užili, ve vodě jsme stále otrlejší a doufáme, že se nám podaří vybrat na příští rok další pěknou řeku k prozkoumání, budeme se těšit a ( jak jinak než ) AHÓÓÓJ!