Pochod Prokletým údolím - 10. ročník - 2. 9. 2023
Letošní září otevřelo jedno krásné pohodářské výročí. Pozorný čtenář a pozorovatel našich stránek si totiž po rozkliknutí sekce „o nás“ může lehce povšimnout, že celá letošní sezóna je pro Pohodáře zakulacená. Od založení turistického oddílu v roce 2013 uplynulo letos právě deset let a stejné výročí se týkalo i našeho letošního Pochodu Prokletým údolím.
Před deseti lety, konkrétně dne 18. 8. 2013 vyrazilo 39 pochodníků a 2 čtyřnozí společníci na první verzi trasy našeho pochodu – tenkrát pracovně nazvaného Pochod Karla Pulce. Rok na to se uskutečnil první oficiální ročník pochodu, kterého se tehdy zúčastnilo 54 pochodníků a trasa byla jediná – ta nejdelší 22kilometrová. Vedla tehdy ještě přímo Kobylím dolem, podle kterého získal náš pochod název. Toto údolí se totiž stalo svědkem hned dvou tragédií – v lednu roku 1945 zde odbojář a poručík Karel Pulec uskutečnil setkání odbojářů, to ale bylo prozrazeno, dva odbojáři byli zastřeleni a sám Karel Pulec ještě stihl ukrýt pod led podrobnosti o odboji na Ledečsku a poté se sám zastřelil – čímž zřejmě zachránil život mnoha dalším, kdo byli v odboji zapojeni. A ještě tentýž rok došlo ke druhé tragédii – když se obyvatelé z okolních vesnic sešli, aby uctili památku obětí, tak byly při oslavné salvě přestřeleny dráty vysokého napětí, padly mezi lidi a zemřelo 8 osob. Odtud tedy přízvisko „prokleté“ údolí, které dalo za vznik názvu našeho pochodu – Pochod Prokletým údolím. V dnešních dnech trasy našeho pochodu sice již nevedou přímo Kobylím dolem a náš pochod naštěstí (alespoň můžeme-li říct z desetileté zkušenosti) žádné prokletí neprovází, ovšem kdo se doptá, může si připomenout tuto pohnutou historii a v Hněvkovicích a v okolí jsou stále rodáci, kteří o události vědí nebo jejichž rodina dokonce znala někoho, kdo v Kobylím dole v den tragédie byl.
Tak to byl drobný výroční pohled do historie pochodu – jak již bylo zmíněno, první oficiální ročník měl jednu trasu a dorazilo na něj 54 pochodníků. Letošní pochod, který se uskutečnil v sobotu 2. 9. se odehrával v trochu jiných počtech. S přispěním vydařeného počasí dorazilo rekordních 317 pochodníků a k tomu dokonce ještě přes dvacet čtyřnohých přátel a ti všichni se prošli po čtyřech různých trasách v délkách 10km, 14km a 23km a cestou se mohli občerstvit na celkem pěti stanovištích (nepočítaje start/cíl). Čísla ale samozřejmě nejsou všechno, nejdůležitější je pohodová atmosféra a ta myslíme letošní pochod provázela.
Velká část příprav se odehrála jako tradičně již v pátek přes den a večer. Přípravy probíhaly vcelku pohodově, jen v závěru večera nastaly pro Pohodáře mírné obavy. Poté, co zpět do Hněvkovic dorazili Pohodáři značící trasu, postavil se stánek na startu, zavedla elektřina a rozdělily se některé propriety a zásoby do stánků, se totiž rozpršelo a ne a ne přestat. Všichni tedy svorně doufali, že sobota bude slunná dle předpovědi a že večer a v noci nenaprší tolik, aby bylo všude nepříjemně blátivo. V sobotu ráno se ale obavy rozplynuly, protože již na brzký sraz Pohodářů u startu krásně svítilo sluníčko a celá sobota se už dále nesla ve velmi příjemném duchu. První pochodníci dorazili na start už lehce před osmou a nedlouho poté už na punktech sbírali první kontrolní razítka. Počasí bylo na pochod ideální, teplota mezi 20 a 25 stupni a sluníčko, které se místy schovalo, byly ideálními podmínkami pro příjemnou chůzi i pro posezení u stánků. Točilo se pivo i limo, k chuti přišly bramboráky, párky v rohlíku, utopenci, klobásky z udírny i domácí buchty a v cíli na pochodníky opět čekaly diplomy, odznáčky (tentokrát bledě modré) a perníkové botičky. Na stanovišti v Podhradu, kterým prochází Sázavská a Želivsko-sázavská trasa se navíc poštěstilo jedno krásné překvapení – majitel zříceniny hradu odemkl pochodníkům hradní věž, takže se mohli jít podívat dovnitř. Navíc se s Pohodáři předběžně domluvil, že by mohl věž otevřít i na příštích ročnících pochodu. Kdo tedy letos na pochod nedorazil nebo se rozhodl pro jinou trasu, tak má pro příště o důvod víc vyšlápnout také sem a užít si na trase tento zajímavý zážitek. Ani na stanovišti Sázava, kde si již tradičně mohli pochodníci opéct klobásku nad ohněm, nebylo o zábavu nouze – jeden z pochodníků z pohodářské odnože zvané Chudáci opékal svou klobásku tak pečlivě a dlouze, že nakonec skončila černočerná jako uhel. Zmíněný chudák Chudák však nepropadl trudnomyslnosti a fotografií tohoto výtvoru obveseloval ostatní spolupochodníky i organizátory. I na ostatních stanovištích byla atmosféra pohodová, čas od času měli Pohodáři někde trochu napilno, to například když dorazila naráz velká vlna pochodníků a všichni se těšili na tradiční bramborák Báry V., ale vše se vždy nakonec zvládlo a pochodníci si tedy občerstveni mohli na trasách dále užívat pohledy na malebnou krajinu okolí Želivky a Sázavy.
V průběhu odpoledních hodin dorazili všichni pochodníci zdárně do cíle, kde si mohli ještě v klidu posedět a odměnit se za ušlapaných 10 – 23 kilometrů, které měli v nohách.
Na závěr bychom ještě chtěli poděkovat - nejvíc všem Pohodářům, kteří se podíleli na přípravě pochodu, jeho zajištění i na nedělním úklidu, velký dík patří také hasičům, kteří zajistili kyvadlovou dopravu, kterou si pochodníci velmi pochvalovali. V sobotu 2.9. zároveň náš pochod nebyl jedinou akcí v Hněvkovicích, probíhal totiž také motorkářský Fichtlcup a jsme rádi, že vzájemná domluva byla bezproblémová a obě akce tak vedle sebe proběhly hladce. A děkujeme také majiteli zříceniny v Podhradu za krásné překvapení a těšíme se na zopakování!
V neposlední řadě chceme také poděkovat všem pochodníkům, kteří na náš pochod letos dorazili, ale také těm, kdo se zúčastnili v jiných letech nebo dokonce přicházejí pravidelně. Děkujeme zkrátka za 10 krásných ročníků ve kterých jste byli s námi!
Už teď se těšíme na první ročník další dekády,
váš Pohodář