České Švýcarsko  4. - 5.6.2022

Letošní červnový výlet byl opět směřován do Českého Švýcarska, stejně tak jako v roce 2018. Místo ubytování v penzionu v Jiřetíně pod Jedlovou, bylo sice stejné, ale program výletu byl úplně odlišný a tak jsme se dostali na dosud nenavštívená místa. Pavel Žiška si pro nás připravil opravdu TOP trasy. 

V sobotu v 7:00 ráno opustil autobus s 29 Pohodáři hněvkovickou křižovatku a vyrazil směrem na pražský Opatov, kde nabral partu Pražáků. Neobsazená místa v autobuse byla doplněna lidmi z STC a tak téměř plný autobus v celkovém počtu 44 osob vyjíždí do Českého Švýcarska.

Naší první zastávkou byly Tisské stěny, ležící na okraji obce Tisá. Tam se k nám připojili další dva Pohodáři - Bostlovi. Vyrazili jsme hned na dva prohlídkové okruhy skalním labyrintem. Pozorovali jsme pískovcové útvary ve skalách, prolézali úzkými soutěskami a procházeli se pod skalními převisy. Hned na úvod jsme se kochali malebnou krajinou nad skalním městem. Panoramatické výhledy stály za četnou fotodokumentaci, kde nesměla chybět ani společná fotka všech účastníků na vrcholu skal. V této krajině se natáčel také film Letopisy Narnie a váže se k ní hned několik pověstí.

Další zastávkou, o kousek dál, byla rozhledna na Děčínském Sněžníku. Jak už je jistě napovězeno, následovalo stoupání a naše cesta vedla vzhůru po cestě, později lesem. Někteří jsme se raději ještě na začátku posilnili zmrzlinou hned na parkovišti. Po zdolání náročné cesty na vrchol hory na nás čekala rozhledna, připomínající hradní věž. Většina odvážných vyšplhala po 173 schodech až nahoru na vyhlídkovou plošinu a pohled stál opravdu za to. Rozprostíralo se pod námi České Švýcarsko, České Středohoří a Labské pískovce. Na občerstvení vedle v hostinci už bohužel nezbyl čas, tak jsme pokračovali směrem dolů.

I když sobotní program měl být ještě bohatší, tak jsme si v autobuse odhlasovali, že se chceme podívat na lodičky a tak náš autobus zamířil do Hřenska. Prošli jsme krásným údolím podél řeky Kamenice až k Edmundově soutěsce. Tam jsme koupili vstupenky a vystáli si frontu na lodičky. Během plavby nám převozník popisoval skalní útvary, které jsme mohli vidět, a u toho vyprávěl vtipy. Smích nás doslova přešel, když jsme vystoupali po schodech do Mezné. Cesta byla náročná a na sluníčku ještě víc vyčerpávající. Vysokou laťku ale nastavili i naši 4 nejmladší účastníci. V restauraci Na Vyhlídce jsme se občerstvili a završili tak sobotní den.

V Jiřetíně na nás čekala už paní Dubská a svíčková s knedlíkem. Následovalo rozdělení pokojů, které také přineslo úsměvnou historku, když si naše kamarádka Vlasta ustlala v klučičím pokoji. Přišlo se na to až později, když pokoj číslo 5 v druhém patře byl neobsazený. Sice to klukům i Vlastě přišlo zvláštní, ale nikdo neměl námitky. V prvním a druhém patře byla totiž čísla pokojů stejná. Po večeři jsme ještě poseděli u ohýnku, opekli si špekáčky a zazpívali si písničky za zvuku Jardovy kytary.

Ráno jsme naplnili naše batůžky a ledničku v autobuse (někdo svačinou, někdo pivem) a po snídani jsme se vydali vstříc dalšímu dobrodružství.

Jako první nás čekal výšlap na skalní hrad Falkenštejn nedaleko Jetřichovic. I toto stoupání bylo náročné, zejména také díky stoupající rtuti na teploměru, někteří proto ocenili Pavlův náhradní program – procházku Pavlíniným údolím. Museli jsme zdolat několik strmých schodišť a žebříků, ale výsledek opět stál za to. Na vrcholu hrádku byla vyhlídková plošina, odkud byl krásný výhled do okolí. Mimo to byly k vidění i stopy po vytesaných místnostech a zbytek komnaty.

Pak už nás čekaly dominanty Českého Švýcarska – Mariina vyhlídka, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen. Tento výlet byl fyzicky náročnější, ale vynaložená námaha byla zhodnocena překrásnými výhledy. Z každé skalní vyhlídky byl výhled na České Švýcarsko z trochu jiné perspektivy. Trasa vedla nejrůznějšími průchody mezi skalami po vytesaných a dřevěných schodech. Někde bylo zábradlí a někde jsme si museli vystačit s řetězy. Nejvíce krkolomný byl výstup na Rudolfův kámen, kam někteří dolezli doslova po čtyřech. Cesta dolů byla opět zajímavá. :-)

Cestou padaly dotazy, jak se vystupuje z turistického oddílu. Jana nám dala ale dostatečně najevo, že žádné odhlašování nepřipadá v úvahu a že to prostě nelze. Neuspělo ani přejmenování z „Turistického oddílu Pohodář“ na „Turistický oddíl Chudák“.

Posledním cílem naší výpravy byl Dolský mlýn, který se proslavil, hlavně díky filmařům. Natáčely se zde pohádky jako Pyšná princezna nebo Peklo s princeznou. Někteří z nás si v řece Kamenici osvěžili nohy a někteří se smočili celí. Nemilá událost se přihodila naší hospodářce Janě, když zjistila, že nemá telefon. Hledali jsme všude, nechali jsme prohledat autobus, prozváněli a nic. Lesem podél říčky jsme pokračovali až na křižovatku, kam pro nás autobus přijel a ještě jsme se vrátili na místo předposlední zastávky. Honza s Janou nelenili a vydali se vstříc skalním vyhlídkám, aby se po mobilu podívali. My, sedící v autobuse, jsme ale zpozorovali povědomé vyzvánění a s radostí zjistili, že se mobil našel u Jardy v kapse (bohužel v té druhé, než původně kontroloval). :-)

Domů jsme se vrátili ve večerních hodinách vyčerpáni, ale s dobrým pocitem, že jsme zase něco viděli a zažili.

Poděkování patří našemu průvodci Pavlovi, za bohatý program, krásné trasy a spoustu nových zajímavostí, dále pak předsedovi Jardovi za skvělou organizaci.