Jak je již tradicí, kolem poloviny května se koná vyhlášený pochod Praha - Prčice. Pro letošní rok padlo datum 52. ročníku pochodu na sobotu 20.5..

Tohoto pochodu se účastní každoročně pouze malá skupinka Pohodářů. I letos to nebylo jinak. Pevně rozhodnuti zúčastnit se byli Pohodáři z Prahy - dva Dupíci a čtyři  Vóšové s mladou posilou Verčou. Zato v Hněvkovicích vládla nerozhodnost. Teprve den před samotným pochodem nastalo razantní rozhodnutí JDEME. V zastoupení  třech od Veletů, dvou od Pajerů a Lukáše Dvořáka z Nové Vsi jsme vyrazili  v 6 hodin ráno auty do Heřmaniček na vlakové nádraží. Zde jsme se všichni příznivci pochodu sešli, až na Ivču a její kámošku Verču.

    Janina koupila všem lístek na vlak a po chvíli jsme vyrazili rychlíkem do Střezimíře na start naší 31 kilometrové štreky. Zde jsme zakoupili startovné, dostali  mapičky s popisem trasy a mohli jsme vyrazit.

Rychlík od Prahy, kterým měly dorazit Ivča s Verčou měl půlhodinové zpoždění, a tak jsme čekali až budeme kompletní. V 8.40 hod vyrážíme.

      Přibližné po prvním kilometru  nastala první žízeň. Kluci Pohodáři zastavili na občerstvení, holky pokračovaly dál. Daleko také nedošly. Hned v první vesničce zastavují u stánku a dávají si  teplou kávu nebo výborné presso na zahřátí. Hned vedle stánku byl otevřený obchůdek second hand vše za 10 Kč. Jakmile dorazili parta žíznivců, spatřila vše za 10,-, vlítli dovnitř a paní prodavačce vykoupili krám :-). Největší terno udělala tzv. džíska, kterou jako první ulovil šon, Jarda Voš si ji hrozně přál a tak dlouho loudil, až mu ji šon "prodal". V obchůdku ale nebyli sami, kdo scháněl něco na sebe. Ráno bylo celkem chladné, a tak pochodníci lehce oblečení,  zkoupili za 10,- kdejaký svetr.

    Pak už naše cesta pokračovala rovnou do Bonkovic pro první punk. Po trase nás přibývalo. Přidali se k nám pochodníci z trasy z Tábora a později i z Milevska. Terén trasy byl fajn, bylo pod mrakem a foukal větřík. Počasíčko akorát na pochod :-). Ani na této trase nechyběl tajný punk. Pro ten jsme museli zdolat celou moníneckou sjezdovku od shora až dolů.  Z terasy monínecké restaurace se ozývala hudba, která povzbuzovala již unavené pochodníky k rychlejšímu kroku pro razítko. Právě zde probíhal  dívčí trénink na běžících pásech. Oba Jardové nelenili, vyběhli po schodech na terasu a ze všech sil začali slečny povzbuzovat. Kdyby je pořadatel tréninku naličko "nezkrotil", určitě by si se slečnami zacvičili. Potom jsme natáhli krok a spěchali do cíle pro botičku, neboť čas utíkal jak splašený. První Pohodáři dorazili na prčické náměstí v 19.40hod a rychle spěchali pro botičku - letos růžovou.