Lodě - Sázava

    Letošní víkend 24. – 25. června se pro většinu Pohodářů odehrál ve znamení houpání na vlnách, pádlování, veselého občerstvování a hlasitých Ahóój!. Zkrátka a dobře jako každý rok, i letos jsme se vypravili sjíždět řeku na lodičkách. Konkrétně tedy na 19 kanoích, 17 dvoumístných a 2 trojmístných. Ale nebyl to sjezd jen tak ledajaký, letos se nám totiž pohodářské sjíždění zakulatilo do krásného pátého výročí a protože jsme minulý rok zdárně ( bez větší újmy na zdraví ) pokořily Sázavu, vyvstala otázka, jak pokračovat dál. Nakonec jsme vybírali ze dvou možností, buďto vyzkoušet vzdálenější kraje a vyplout na Lužnici nebo zůstat věrně v domovině a naší oblíbenou Sázavu sjet ještě jednou. Snad pro spoustu zážitků, které jsme z ní v minulých letech měli, snad proto, abychom si na některých úsecích třeba napravili reputaci, jsme se nakonec rozhodli zopakovat si Sázavu. A tak jsme se v sobotu, 24. ráno sešli s nadšeným očekáváním v Ledči, abychom si mohli přebrat lodičky. První menší zádrhel nastal při rozdávání vest, kdy se Vláďa Veleta procvičil v počtech a nakonec jsme získali i poslední dvě vesty scházející do 39, tedy celkového počtu vodáků. Pak jsme nabrali ještě pádla a lodičky a mohli jsme vyplout.

    Někteří zahájili plavbu odvážným sjezdem jezu, další si před cestou ještě protáhli nohy a přenesli svou loďku za jez, kde nastoupili. Cestou se k nám připojila také velitelská loď Honzy Velety dokonce i se psím pasažérem. Počasí nám přálo, možná až moc, takže na první zastávce – u Máši, sundala většina z nás většinu vrstev, vytáhli jsme opalovací krémy, občerstvili se, vyfotili se a pokračovali v plavbě. Že sluníčko pálí opravdu vydatně usoudili i někteří z nás, když se při nasedání za druhým jezem rozhodli vyzkoušet teplotu vody. Na dalším občerstvení pod Chřenovicemi zahlásili zbytku flotily, že voda je příjemná a není se tedy čeho bát. Takže jsme s novým odhodláním ( a také vidinou oběda ) vypluli vstříc další zastávce – Korbelovce. Dopluli jsme zdárně, ačkoliv se záhy ukázalo, že s naší obědovou motivací to nebude tak jednoduché. Svým počtem jsme mírně zaskočili kuchaře, takže někteří z nás v průběhu dalších dvou hodin sledovali vodácké kolegy, jak baští čekajíc na své vlastní jídlo. Nakonec jsme se ale dočkali všichni a tím spíš nám oběd chutnal. Mezitím se už někteří přesunuli k další zastávce v Budčicích, tam jsme přetáhli loďky kolem jezu a pokračovali do Vlastějovic. Zašli jsme do místní vodácké hospůdky, načež někteří vyrazili dál, k našemu cílovému stanovišti na Horce. Zbytek se rozhodl počkat na tři loďky, které nabraly lehké zpoždění díky jednomu velmi veselému háčkovi. Naštěstí i tyto posádky nakonec dorazily, někteří možná o něco zmáčenější, než by si představovali. Nakonec jsme tedy všichni dorazili do Horky. Tam jsme postavili stany ( některé už stály z předchozího večera ) a pustili jsme se do opékání buřtíků. Někteří měli dokonce tolik energie, že se rozhodli jít si zaplavat, kam až, to dosud není úplně známo, každopádně nikdo se neutopil. Zbytek večera jsme u táboráku za zpěvu a zvuku kytary oslavovali vydařený první den plavby a plánovali strategii na zítra.

    Druhý den nás bohužel ( z různých důvodů, v některých případech také zdravotních ) vyjelo o něco méně, konkrétně o pět lodiček a také se mírně pozměnilo několik posádek. Rychlejší voda za jezem nové složení rovnou otestovala, ale také jsme se díky ní pěkně rozjeli do dalšího vodáckého dne. Ten už sice nebyl tak slunečný, přesto byl ale pohodový. Zdolali jsme různými způsoby několik jezů a dokonce jsme se i bravurně vyhnuli rybářskému vlasci, který se v jeden moment táhl přes celou řeku ( rybář si zřejmě chtěl ulovit nějakého Pohodáře, ale to se přepočítal ). Na jídlo jsme zastavili v Chabeřickém mlýně. Odtud jsme pokračovali dál, v poklidnějších úsecích řeky vesele soulodili a ochutnávali především pitné zásoby ostatních lodiček. Cestu jsme nakonec zakončili ve Zlivu, kde jsme si dali třeba párek v rohlíku, palačinky nebo mini hermelín. Taky jsme tam ztratili, a za pomoci těch odvážnějších, kteří se vypravili koupat do jezu, zase našli jedny sluneční brýle a Vláďa bez zaváhání polapil konvoj svých kačenek, který se rozpojil a uprchl na jezu, který si někteří sjeli dokonce několikrát. Nakonec pro nás s mírným zpožděním přijel vláček, který nás dovezl zpět do Horky pro věci a k autům. Tato už opravdu tradiční předprázdninová akce se opět povedla na výbornou, přálo nám počasí a až na pár drobných zádrhelů vládla pohodová atmosféra. Všem Pohodářům vodákům proto patří velký dík a už teď se těšíme na další rok!