Za povidlovým koláčem

     V sobotu, 1.4.2017 se skupinka Pohodářů již podruhé účastnila 38. ročníku pochodu Za povidlovým koláčem, se startem u školní jidelny v Benešově. Hromadně jsme zakoupili startovné a obdrželi mapku s popisem trasy - letos 16 kilometrů. Oproti minulému ročníku byla malá, přesto zásadní změna v trase. Skupinka Pohodářů, která dorazila na pochod vlakem od Prahy na start nedorazila, čekala na ostatní Pohodáře na počátku trasy, která tudy vedla loni. Trvalo dlouho je přesvědčit, že letošní trasa vede jinudy a bylo by tedy fajn přijít za námi na start. Hlavně datum pochodu nám to ještě ztěžoval :-). Přesvědčit je, že to není žádný aprílový žert, chvíli trvalo :-). V 10.30 hod. jsme byli kompletní a v počtu 16 dospělých, 4 dětí a 3 pejsků záchranářů jsme vyrazili. Jelikož popis trasy na mapce nás spíš mátl než ujistil ve správném směru, drželi jsme se většinou davu pochodníků.
       Za krátko jsme opustili město a šlapali si to přírodou okolo Konopiště. Sluníčko pálilo jak v létě, a tak zásoby tekutin, nejprve nealko a pak i alko, mizely fofrem z botohů. Žádné občerstvení na trase nebylo, takže jsme byli rádi za vše, co jsme si doma do batůžků dali. Hlad a především žízeň byly veliké. Při polední zastávce na kopečku u Chvojenského kostela i pejsci Misty a Marty vypili desítku Ferdinanda. Tady jsme všichni ve stínu  poobědvali a odpočinuli si. Pepa dokonce poležel v jarní trávě, aby narovnal své bolavé plotýnky :-). Dál naše cesta vedla kolem několika rybníčků močálníků, kde Jardové s Pepou doslova obdivovali  žabí koncert. Přešli jsme starý dřevěný most Žofín zámeckého rybníka a mířili k  zámku Konopiště. Zde jsme do našich mapiček dostali třetí, poslední kontrolní punkt. Místním organizátorům, členům benešovského turistického oddílu se moc líbila naše pohodářská trička, a tak Jarda Voš hned využil situace, dal se s nimi do řeči a pozval je na náš pochod Prokletým údolím.
Cestou k zámku, kam jsme všichni spěchali zkontrolovat místního medvěda, dorazila a doslova porazila jarní únava naši předsedkyni Verču. Položila se do rozkvetlé jarní trávy plné modrých ladoněk a nejraději by si maličko schrupla :-). I medvěd asi odpočíval. Ve výběhu nebyl. Toho využil Jarda Voš, když viděl natěšené návštěvníky zámku a plno dětí, jak marně hledají méďu, začal vyluzovat bručivé zvuky, které byly k nerozeznání od těch pravých medvědích. V tom okamžiku všichni návštěvníci zpozorněli a ozval se hlas jednoho tatínka: "Medvěd je slyšet, ale nikde ho nevidím." :-). Jardy věrohodnost dokázala dokonale zblbnout  nejenom děti, ale i tatínka :-). S úsměvem na tvářích jsme opustili zámek a vydali se parkem směrem k cíli.
       Odměnou nám byl  povidlový koláč přímo z pekárny, se kterým jsme se nejprve všichni vyfotili a pak si na něm pochutnali. :-)