Výlet Český ráj 7.6.-8.6.2025

Letošní víkendový výlet autobusem byl směřován do Českého ráje, stejně jako před dvěma lety. Opět jsme objednali kemp v Sobotce, nyní už ale s novým panem majitelem. Jak už to na našem výletě bývá pravidlem, tak ani letos jsme se neobešli bez komplikací. Letos už nastaly hned ze začátku, když onemocněl řidič autobusu a chvílemi to vypadalo, že autobus ani nebude. Perné chvilky díky tomu prožíval náš předseda Jarda, ještě několik dní před samotným odjezdem. Trn z paty nám vytrhl Roman Lisičan, který se nakonec nabídl, že celou cestu odřídí. Aby toho nebylo málo, tak v den odjezdu jsme přišli i o našeho průvodce Pavla Žišku, který měl celý víkend jako vždy dokonale připravený. Průvodcem (i když ze začátku nedobrovolně) byla jmenována Ivča V., musela ale hodně improvizovat.

V sobotu ráno autobus z Hněvkovic, jako každý rok, nabral několik Pražáků na Opatově a pokračovali jsme dále směrem na Turnov do obce Klokočí, kde byla naše první zastávka. Po červené turistické značce jsme se vydali klokočskými průchody do skal. Pískovcové skály nám nabídly malebné výhledy na Český ráj. Po žluté turistické značce jsme pokračovali až ke zřícenině skalního hradu Rotštejn. Kochali jsme se místní krajinou, jen počasí nám to trochu kazilo, začalo pršet. Bohužel i předpověď na celý víkend nevypadala příznivě. Rotštejn byl sice zavřený, ale i tak jsme si mohli prohlédnout vytesané místnosti a chodby ve skále. Také jsme viděli vstup do pekla, kde žili čerti, se kterými nebyly žerty. Na konci cesty jsme měli odměnu v podobě otevřeného občerstvení. Mohli jsme si tak dát pivčo, někdo langoše nebo i rakvičku se šlehačkou. Ti nejodvážnější šli rovnou do panáků zelené.

Naší druhou zastávkou bylo Hruboskalsko. Původně plánovanou Pavlovu trasu jsme si upravili, abychom udělali okruh a mohl s námi jít i řidič Roman. Autobus jsme zaparkovi u zámku Hrubá skála a za deštivého počasí jsme šli do skal po žluté značce. Zámecká vyhlídka, ze které byl vidět zámek jako na dlani, byla moc krásná a následující Mariánská vyhlídka stála také za několik dalších fotek. Po žluté trase jsme došli až k hradu Valdštejn, cestou jsme míjeli několik pramenů a samozřejmostí byla i ochutnávka. Nejstarší hrad Českého ráje byl také velice zajímavý, i když jsme nebyli na samotné prohlídce. Po kamenném mostě, který byl zdoben sochami světců, jsme došli až k hradu a vychutnali jsme si výbornou kávu. Nechybělo ani zastavení u hospody. Otamtud jsme už pokračovali po červené turistické značce přes sérii vyhlídek zpět k autobusu. Zajímavá byla vyhlídka U lvíčka, kde jsme viděli lvíčka i tam, kde vůbec nebyl. Z další vyhlídky byla vidět i celá Kapela. V horizontu nechyběl ani symbol Českého ráje - hrad Trosky. Na parkoviště jsme vylezli Myší dírou po modré značce, kde jsme se zastavili u Adamova lože. V okolí se natáčelo mnoho pohádek jako Princ Bajaja, Jak se budí princezny nebo Letopisy Narnie.

Dále nás už čekal příjezd do kempu, ubytování a večeře. Letos jsme si na ní obzvlášť pochutnali. Bylo vidět, že celý kemp šel o několik kroků dopředu. Večer jsme opékali špekáčky a opět nechyběla ani Jardova kytara. Proběhla i příprava tras na druhý den. Za setmění jsme se kochali výhledem na osvětlneý zámek Humprecht a tak plán na druhý deštivý den byl jasný. Bavili jsme se až do pozdních nočních hodin, největšími držáky byli letos Jirka Bíza se Šónem. 

Druhý den nás čekala luxusní snídaně a pak po zabalení věcí jsme se pěšky vydali na lovecký zámeček. Prohlídka byla moc zajímavá a interiér nás také velice zaujal, zejména vysoký sál s výraznou akustikou, kterou jsme samozřejmě museli vyzkoušet. Posledním bodem prohlídky byl výstup na vyhlídkový ochoz.

Po silnici jsme se vrátili do kempu, kde jsme si dali oběd a vyjeli jsme k hradu Kost. Tam jsme se vydali po značené trase do údolí Plakánek. Trasa to byla krásná a údolí opravdu malebné, kazilo nám to ale opět počasí. Bylo lemováno vysokými pískovcovými stěnami, kterými protékala říčka Klenice. U Oborského rybníku jsme nakrmili kapříky. Do Vesce u Sobotky jsme dále šli po modré turistické značce, na kterou budeme mít celoživotní vzpomínky. Nejen, že nás chytla bouřka, ale celá trasa byla jedno velké bahno. Nejprve jsme se snažili vyhýbat, co to šlo, ale později jsme to vzdali a vše brali s humorem. Jak dopadly naše boty, si můžete prohlédnout v naší fotogalerii. Filmová vesnička Vesec u Sobotky byla opravdu kouzelná. Kromě roubenek jsme viděli hasičskou zbrojnici a připomněli jsme si tak několik českých filmů, co se zde natáčelo - zejména „Jak dostat tatínka do polepšovny“. Po silnici jsme se vrátili k hradu Kost, kde jsme náš výlet zakončili u Kosteckého piva.

Domů jsme se vraceli trochu unavení, špinaví ale zase bohatší o několik nových zážitků. Velké poděkování si zaslouží Roman, který vše bravurně odřídil a předseda Jarda za skvělou organizaci.