Pochod Prokletým údolím 6.9.2025

Přípravy na pochod začaly už dlouho před pochodem. Museli jsme vyrobit a rozvést plakáty, vytisknout veškeré materiály a informace k pochodu, vyrobit placky, objednat a nakoupit pečivo, suroviny na bramboráky a zajistit tatranky na start. Samozřejmostí bylo i rozeslání pozvánek účastníkům pochodu z minulých ročníků. Měli jsme i starosti s kyvadlovou dopravou, kterou jsme přislíbili, ale nakonec z důvodu výluky vlaků nebyla. Z jízdních řádů nebylo zřejmé, že autobusy náhradní dopravy zastavují v Hněvkovicích, tak jsme si mysleli, že to spoustu lidí odradí.

V pátek před pochodem, jako již tradičně, si vzala část Pohodářů dovolenou, aby označili trasy a druzí zase připravovali a rozdělovali věci na všechna stanoviště. Další část Pohodářů opět připravovala těsto na bramboráky. Ani na této akci se počasí netvářilo zrovna příznivě a na noc hlásili déšť, a tak jsme museli na některých místech dávat stužky místo krepáků. Značení si nejvíce užila Safirka a potom i náš předseda, když si u Máši mohl dát chmelový mok s pořádnou čepicí. Na 17:00 byl sraz u obecního úřadu, abychom dali dohromady stany a navezli lednice, pípy a další příslušenství. Stánek se tedy připravil už v pátek a náš Jaroušek u něj zůstal opět přes noc.

V noci strašně moc pršelo. V sobotu ráno, kdy jsme se zase všichni sešli, aby se postavily a zásobily stánky na ostatních stanovištích, tak pořád, i když už méně, pršelo. Nestíhali jsme ani sušit věci na stánku. Mysleli jsme si, že počasí a vlaková výluka ovlivní účast, ale první pochodníci na startu čekali téměř od 7:00. Nakonec pršet přestalo a začalo svítit i sluníčko. Nakonec jsme opět pokořili rekord s celkovým počtem 431 pochodníků, přičemž největší zájem byl opět o Želivskou trasu. Pochodu se opět zúčastnilo i mnoho pejsků. První účastník dorazil do cíle v 10:43 hod. V cíli každý pochodník dostal krom placky a diplomu se jménem, také propisku a čerstvě upečený perníček. Placka byla letos modré petrolejové barvy.

Veškeré zásoby jídla i pití se prodaly. Párky a rohlíky jsme ještě museli dokupovat, tatranky na startu vyšly jen tak tak. Postupně, jak poslední pochodníci procházeli stanovištěmi, tak se stánky sklízely a věci se svážely na start a do školy. Večer jsme ještě poseděli u stánku a přes noc opět zůstával Jarda s Pavlem hlídat. Akce se vydařila, všichni pochodníci si pochod chválili, líbilo se jim značení i občerstvení.

V neděli ráno ještě zbylo uklidit start a odvozit zbylé věci do školy. Vše se nakonec podařilo během dopoledne. Stejně tak jsme během dopoledne prošli trasy, sundali fáborky a sesbírali odpadky - těch ale po cestě moc nebylo.

Pochod pro některé z nás znamenal několik týdnů dřiny a starostí. Největší odměnou pro nás ale byly pochvaly a úžasné recenze, které o nás psali na sociálních sítích celorepublikových pochodů. Věříme tedy, že příští rok padne opět další rekord.

Děkujeme všem, kdo se podílel na přípravách, průběhu pochodu a následném úklidu.