Ukončení sezóny
Letošní pohodářské (a pohodové) rozloučení s uplynulou sezónou proběhlo v sobotu 16. 10. Na večer bylo naplánováno setkání v hospůdce u Jany, ovšem část Pohodářů se sešla už ve 14:00 v Hněvkovicích u kříže a vyrazila na zakončovací procházku.
Trasu procházky naplánovala Hanka Veletová a Pohodáři zřejmě nezapomněli objednat ani pěkné počasí, protože sobotní den byl jako vymalovaný a tak se nám za krásami okolí nejen řeky Želivky vyráželo ještě raději. Netrvalo dlouho a s prvními krásnými výhledy přišlo i první občerstvování - někdo si sebou nesl tašku s cinkajícími lahváči, někdo ochotně nabízel punč a byli i tací, kteří si po cestě k svačině ulovili pár jablíček a zavzpomínali při tom na mladá léta. Lesními i polními cestičkami, mezi šípky a po spadaném listí jsme se dostali k místu, které zde zvelebuje Fanda Vránů. Kromě malby s mysliveckou tématikou je tu k vidění také krásná studánka. U té se někteří pouze kochali (a že bylo čemu se kochat, protože leží pod klenbou vysokých listnáčů a ani zběhlí místňáci tohle utajené místečko často neznají), někteří se z ní dokonce napili a tak posliněni lokem čisté vody mohli směle pokračovat dál. Než jsme se dostali k výhledům na Želivku, poradili jsme se ještě s místním rodákem z Budče o tom, která cesta bude schůdnější a pak už nám nic nebránilo pozorovat blyštivou vodní hladinu a užívat krásného dne. Dál jsme pokračovali k malému rybníčku pod lesem a dál do lesa aniž bychom tušili, že vzápětí narazíme na další z krás místní krajiny - pod jedním stromem objevil Láďa Veleta kotrče, který by velikostí vydal alespoň tak na dvě hlavy a Láďa měl štěstí, že s sebou Alena prozřetelně vzala pláštěnku, ve které si náš kotrč hověl po zbytek cesty k Láďovi domů. Abychom ale nezůstávali jen u romantických výhledů, na programu bylo samozřejmě i nějaké to dobrodružství. Přešli jsme přes údolíčko, na jehož dně byl potok a mokřina a dávali při tom dobrý pozor, abychom se nezachytili do ok nastražených místním ostružiním. Nejlépe tuto část cesty absolvovali všichni přítomní psíci -Bady a Emilka v náručí a Edík skoky, kterými by snad i prošlápl cestu novou, kdybychom ho nechali proběhnout se párkrát z jedné strany údolí na druhou. Prošli jsme také kolem místa, kde bývá jeden ze stánků během našeho Pochodu Prokletým údolím (sešlo se i několik stížností na to, že obvyklí opečovávatelé tohoto stanoviště pro nás nemají nic připraveno - tak uvidíme, třeba inspirují do příště). Poslední zajímavost na cestě nám přineslo rozhodnutí, že se do Hněvkovic nevydáme po hlavní, nýbrž po cestě, která vede mezi dvěma zoranými poli. Díky tomu jsme sice potkali milého huculského koníka, ovšem ukázalo se, že mezi poli se žádná skutečná cesta nevyskytuje. To bychom ale nebyli pohodáři, abychom se toho zalekli a tak jsme i cestou necestou pokračovali dál, až jsme se skutečně na jednu cestu napojili a pak už zdárně dorazili zpět do Hněvkovic. Procházky se zúčastnilo 19 pochodníků a 3 pejskové.
To ale nebylo vše, protože večer jsme se sešli ještě na posezení v hospůdce u Jany. Tam se nás sešlo celkem 41 a pochutnat jsme si mohli na kuřecích a vepřových řízcích se salátem. Kromě povídání o všem možném jsme také předali svatební dárek Verče Veletové a naopak dostali výslužkou medovinu, kterou jistě ochutnáme na nějaké z příštích akcí. Také jsme se dozvěděli, že na příští výroční schůzi bude třeba zvolit nové vedení oddílu a až do nočních hodin jsme si pak zazpívali s kytarou.
Děkujeme všem za pěkně strávený společný čas, kterým jsme úspěšně zakončili uběhlou sezónu!
Na tu další se už teď těší Váš Pohodář :)