Pochod Karla Pulce, 18. 8. 2013

    Účast 39 pochodníků a 2 čtyřnohých kamarádů na zkušebním ročníku pochodu Karla Pulce jsme skutečně nečekali. O to víc nás těší! Sluníčko pálilo od samého rána, nic nám nebránilo vyrazit.

    Na startu nás Vláďa stručně seznámil s plánovanou trasou a jejími nebezpečnými úseky. Oddíl Pohodářů vyrazil v 9:10 od hájovny v Zahájí po hlavní silnici přes Chotěměřice, "Bahýnka", Hněvkovickou Malou Stranu k poště (staré škole). Hrstka pochodníků se cestou přes Malou Stranu a u pošty rozprchla do svých domovů doplnit či vyprázdnit zásoby. Měli jsme ušlapáno 2,13 km, byl čas vybalit svačinu. Objevily se i řízky. U pošty došlo k malé úpravě v pokračování cesty. Místo po silnici rovnou do Habrovčic jsme odbočili na Klepandu a pak jsme se vydali prašnou cestou dolů k "Hořičkám". Melechov, podmelechovsko a Želivku jsme měli jako na dlani. Naše trasa pokračovala podél pole do Habrovčic a do Budče. Naproti kulturáku v Budči byla další zastávka. Vyprávění Vládi o smutném osudu obyvatel Budče doplněné vlastními vzpomínkami bylo velice poutavé. Stejně tak jeho a Jardovy zážitky z dětství. Po svačince nás čekal výstup na "Hůru". Odtud přes strniště k lesu a dále lesní cestou okolo výzkumáku, potůčku z pekelské studánky až ke spojnici na lesní cestu vedoucí do zatopeného Kobylího dolu. Na této kamenité cestě se nám stala nemilá věc. Naše skupinka na samém konci výpravy se trochu opozdila za ostatními. Došli jsme na rozcestí, kde obě cesty pokračovaly zatáčkou. Nikde ani noha. Vyslali jsme jednoho průzkumníka. Hanka se vrátila s tím, že cesta doleva se za zatáčkou stáčí nahoru do kopce. Věděli jsme, že do Kobylího dolu už je to jen pár desítek metrů. Šlo se doprava. V zálivu už na nás ostatní čekali. Dojídali svačiny. Na jejich adresu přiletěla ze skupinky opozdilců trefná připomínka: "Já myslel, že jsme Pohodáři, ne sprinteři." Nad zatopeným Kobylím dolem jsme zavzpomínali nejen na Karla Pulce, ale také na tragickou událost, která se zde udála během oslav odhalení památníku odbojářům.

    Poslední dvoukilometrový úsek patřil mezi ty náročnější. Avšak vidina studeného pití a usušení propocených triček v cíli táhla vpřed. Průměrnou rychlosí 4,2 km/h jsme k památníku na koželské návsi došli po 10,5 ujitých kilometrech v 11:40. Proběhlo společné foto a hurá do hospůdky.

    Pohodář

    FOTO: Fotogalerie - FOTOGRAFIE