Plánovaný víkendový výlet Pohodářů se letos uskutečnil do oblasti Českého Středohoří. Před uskutečněním výletu proběhlo několik organizačních změn, ale vše dobře dopadlo a na výlet jsme vyrazili. V pátek 31.5. v 16 hodin jsme v Hněvkovicích u čekárny nastoupili do autobusu a vyrazili ku Praze naložit další skupinu Pohodářů, včetně našich průvodců Pavla Žižky a Renaty. V celkovém počtu 30 Pohodářů + pan řidič se dvěma dětmi jsme frčeli za dobrodružstvím :-).
Cesta ubíhala, v autobuse bylo veselo a než se zdolalo pár kolujících lahví alkoholu, už jsme zastavovali. Prvním naším poznáváním byl Panenský Týnec. Starý klášter, který sousedí s nedostavěným gotickým chrámem ze 12. století a je magický :-).  Sbíhají a soustředí se zde, díky své historii a poloze, zázračné magické síly, které vyzařují pozitivní energii a každého človíčka nabijí a posílí :-).
Vše jsme si prohlédli, nabrali energii a vydali se do Třebenic, kde jsme byli ubytovaní v penzionu U Havlů pod starým hradem Košťálovem. Někteří z nás zabydleli apartmány, jiní pokojíčky, ale objevily se i dva stany. Večer se povídalo, plánovalo na další den, ale i tančilo. Byla pěkná diskotéka :-).
     Sobotní ráno všem nemile zpříjemnil jeden z účastníků zájezdu Pavel přezdívaný Tučí. V nočních hodinách se pod vlivem veselé nálady zatoulal a nenašel cestu zpátky. Až policie ho v odpoledních hodinách  zachránila a přivezla na penzion. My jsme mezitím dojeli busem do vesničky Březno a odtud vyšlápli na hrad Ostrý. Viditelnost do dalekého okolí byla nádherná. Pokochali jsme se výhledy, udělali fotečky a vydali se zpět k autobusu. Ten nás popovezl o několik kilometrů dál do Bořislavi a my se vydali na rozhlednu Radešín. Ještě jsme stihli malou zastávku na královském poli s pomníkem Přemysla Oráče. Pak už naše kroky vedly po cestě přátelství do Bílky, malého kostelíčka. Tady v kostelíku, si většina Pohodářů přečetla desatero přikázání, odpočinula si a naše společná cesta se rozdělila. Někteří se vydali kratší cestou zpět k autobusu a 15 Pohodářů se vydalo vzhůru na Milešovku, nejvyšší kopec Českého Středohoří - 890m n.m.. Cesta po kamenitém svahu byla v horkém počasí zdlouhavá, ale zvládli jsme ji a pohled z milešovské rozhledny stál za to. Všichni jsme se zase  sešli na u autobusu parkovišti v Milešově. Přejeli do Kocourova do restaurace na malé občerstvení a doplnění energie. Na penzionu nás čekala večeře a odpočinkové posezení u vínka a piva.
   V neděli ráno jsme se sbalili, nalodili svá zavazadla do busu a popovezli se o pár kiláčků dál. Starý hrad Košťálov, který jsme každé ráno a večer vídali z penzionu, se stal naším ranním cílem. Ještě za chládku jsme vyšlápli ke zřícenině a podívali na Třebenice z vrchu :-). Nožičky nás ještě nebolely,  tak jsme  stihli zámek Skalka ve Vladislavi. Tady jeden z Pohodářů, Jirka, potkal prý dalšího svého bratra, skoro dvojníka :-). Nejen že měli stejné vlasy a byli to oba klucí :-), ale měli dokonce stejné boty :-). Byl to zámecký kastelán. Povedla se i fotečka, takže každý může posoudit na našich stránkách :-)). Na zámku většinu z nás zaujalo muzeum dětských kočárků. Každý si tam našel to svoje vozítko z mládí a zavzpomínal :-. Druhou, velice zajímavou expozicí byly miniatury českých rozhleden. I zde jsme se zdrželi a hledali kdo kde byl a na kterou z nich vyšplhal :-). Jelikož v Třebenicích, v místním kostele, bylo muzeum českého granátu, nesměli jsme tuto výstavu minout. Předem jsme ale zavítali zpět na náš penzion, kde nám paní majitelka připravila k obědu čerstvé řízečky. Nadlábli jsme bříška, zapili pivkem a a vyrazili se podívat na granáty.  
    Ještě jeden hrad jsme ale navštvili. Byl to Klapý, neboli Házmburk, známý také jako černá a bílá věž. Cestou zpět z hradu jsme uskutečnili malou zastávku s ochutnávkou vína, ve stánku na jedné z místních vinic přímo pod Házmburkem. Vína byla výborná, jen v tom velkém vedru trošičku rychleji lezli do hlavy :-)). Odtud už naše cesta vedla zpět k domovu. Ještě několik malých zastávek ale bylo :-).  První v Libochovicích. Někteří se vydali na zámek, ostatní poseděli v místní restauraci nebo ochutnali zmrzlinu. Cestou přes Peruc jsme nemohli bez povšimnutí minout Boženčinu studánku nebo Oldřichův dub, starý bez mála tisíc let.. Obě tyto pamětihodnosti spolu velice úzce souvisí a mají bohatou historii. O několik kilometrů dál autobus opět zastavuje a my jdeme za další památkou, poslední našeho víkendového putování, Menhiru. Obrovskému kameni, který vyzařuje a dodává sílu a energii. Každý Pohodář si Menhir pohladil nebo alespoň trošičku se ho dotknul, aby doplnil energii, kterou postupně zanechal v Českém Středohoří :-))
Výlet byl velice nádherný, plný zážitků a poznání nového. Počasí Pohodářům přálo, domů si většina z nás přivezla spálená ramena a propocená trička :-). Tak to má být :-))).