Technika jízdy na kanoi

Pádlování na kánoi

Při plavbě na kánoi se používá pádlo, nikoli veslo, jak se mezi laiky často nesprávně říká. 

Vodák sedící v předu se nazývá háček. Háček je hlavním motorem lodi a většinou pouze pádluje směrem vpřed, popř. na základě povelů zadáka vykonává přesně jeho povely, aby mu usnadnil řízení, avšak nikdy se svévolně nepokouší korigovat směr jízdy. Zadák (kormidelník, kotrč), oproti tomu, sedí vždy vzadu a je zodpovědný za správný směr plavby i za bezpečnost lodi a posádky. Proto by se vždy mělo jednat o zkušenějšího vodáka z dvojice, který již má s jízdou na kánoi nějaké zkušenosti. Při nastupování do lodi: loď je u břehu špičkou proti proudu. Zadák přidržuje loď za lub nebo límec blíže špičky lodi nebo za přední úchyt. Háček nastupuje do lodi první. 

Rozsazení vodáků na kánoi

Oba dva sedí v kánoi co nejblíže lubu (boku) kánoe na straně, na které pádlují. Sezení v lodi by mělo být pevné, ale nikoli ztrnulé, neboť pohybem celého těla přenášíme pohyb na loď. Nohy by měly být, zejména při silném pádlování, pružně zapřeny tak, aby sezení bylo jisté.

Při jízdě na kánoi háček pádluje vždy na opačné straně, než zadák. Častým nešvarem začátečníků je, že se snaží řídit směr jízdy chaotickým prohazováním pádla z jedné strany na druhou, což je technika naprosto špatná a vždy vede k nekoordinované plavbě a rotaci lodi, která často vyústí jejím převržením (cvaknutím) a nedobrovolnou koupelí obou vodáků. Háček se zadákem si strany můžou čas od času prohodit, ovšem pouze z důvodu symetrického zatěžování páteře a obou končetin, v žádném případě však kvůli změně směru jízdy!

Správný úchop pádla a pádlování

Při pádlování vpravo držíme pádlo levou rukou nadhmatem za hlavici (hoření madlo) pádla. Levou rukou nikdy nedržíme pádlo za násadu, jako nějaký smeták, což je častým nešvarem začínajících vodáků. Pravou rukou potom uchopíme násadu těsně na listem tak, abychom měli co největší záběr. Při záběru se pravou rukou s listem natáhneme co nejvíce dopředu, zatímco levá ruka s hlavicí je mírně pokrčena. List pádla má být do vody zasazen těsně pod okraj (sešikmení), kolmo k ose lodi a co možná nejvíce kolmo k vodní hladině.

Tah pádlem se provádí jednak prací celého těla a jednak tahem ruky. Levá ruka tlačí hlavici obloukem dopředu a dolů, zatímco pravá ruka protahuje list vodou. Není však dobré protahovat pádlo příliš dozadu (vyjma zadáka, který kormidluje loď) protože vzadu již nemáme tolik síly a pádlo nepůsobí v kolmém směru. Jakmile tedy pádlem mineme tělo, vytáhneme list z vody a natáhneme se pádlem opět stejným způsobem dopředu pro další záběr. Pádlo se při pádlování pohybuje vždy co nejblíže a rovnoběžně s lodí, vyjma případů, kdy zadák potřebuje změnit směr plavby. Oba dva vodáci musí pádlovat souhlasně, tedy ve stejný okamžik pádlo zanořit, táhnout i vynořit.

Zadák (kormidelník, kotrčník) na kánoi

Loď řídí zadák v průběhu pádlovávání tak, aby nebyl ztracen žádný záběr. Nejjednodušší způsob je ten, že protáhneme pádlo až dozadu (tedy tak, jak by to háček dělat neměl), stočíme pádlo listem rovnoběžně s lodí (jako kormidlo) a zatočíme pádlem tak, abychom jí udali správný směr. Razantnější metodou je tzv. odlamování a přitahování, kdy stočeným pádlem (kormidlem) ve vodě provedeme záběr od lodi (odlomení), nebo k lodi (přitažení). Odlamování je nutné zejména při jízdě v singlu, neboť kdykoliv vodák zapádluje, stočí se mu loď mírně k opačné straně, než na které pádluje a jelikož mu chybí vyrovnávací síla háčka, musí korigovat směr zavčasným odlomením.

Velmi razantní metodou otočení lodi je kontrování, což je pádlování v opačném směru. V takovém případě se loď začne velmi rychle otáčet kolem své osy, čemuž může napomáhat i háček pádlováním vpřed. Nebo naopak, může háček pádlovat kontra a kormidelník vpřed, čímž dosáhneme opačného směru rotace. Toto vše ovšem musí řídit zadák svými povely háčkovi, "kontra!", popř. "zabrat vpřed!". Pádlování obou vodáků kontra lze potom využít k razantnímu zpomalení nebo zastavení lodi.

Plujeme-li volně, bez pádlování, můžeme loď řídit pouhým držením pádla ve vodě podél zádi jako kormidla a jeho mírným vychylováním do stran.