Tak jsme se dočkali dlouho očekávané výpravy na lodičky. Pokračovali jsem, jak je naším zvykem tam, kde jsme loni skončili. Čekala nás trasa: Český Šternberk - Sázava - Chocerady. 

    Hned na začátku jsme museli vyřešit jedno z nejtěžších rozhodnutí v dosavadní historii oddílu a to, jestli se na vodu vůbec vydat. Počasí si s námi zle zahrávalo. Hned cestou po dálnici do Č. Šternberka nás chytil pořádný déšť. Na pár lidí šly mdloby. Po dlouhé poradě bylo nakonec rozhodnuto. Jedem! Ten, kdo se necítil na začátek plavby v sobotu, mohl přijet v neděli ráno do kempu a pokračovat ze Sázavy do Chocerad s námi. 

    Řidiči odvezli auta do Sázavy, kde už čekala partička mladších Pohodářů, kteří zde stanovali již od pátku a společně pak přijeli vlakem do Šternberka. Nasedli jsme na 9 lodiček a 3 rafty a v počtu 31 lidí vypluli na trasu dlouhou 21 km. Pár přeháněk nás sice přepadlo, ale naštěstí bylo na březích Sázavy dost vrbiček, pod kterými jsme se mohli schovat. Jak je Sázava teplá brzy zjistila jedna posádka těžkého kalibru Fingl - Voráček. Když ostatní uviděli, jak rychle na slunci uschnuli, tak už se také nebáli ve vodě trochu smočit. Plavba vesele pokračovala za zpěvu dobře naladěného raftu ve složení Vlaďka, Sean, Vláďa, kteří si sami složili popěvek, který nám všem určitě předvedou na nějaké společné akci. "Vlaďka jede lodí, Vláďa jede lodí a Sean jede lodí, nikdo nás nedohoní.. a rum nám krásně voní..." Jenom škoda, že Vláďa neuhlídal hejno kachniček, které se stále držlo raftu - stará kačena utrpěla těžký úraz. Cestou jsme si samozřejmě udělali občerstvovací zastávku v Ledečku, i když loďky mnohých byly dobře zásobené.

    Kolem 18. hodiny jsme dorazili do kempu v Sázavě, kde nás už vyhlíželi Bostlíci, kteří zatím připravili oheň a buřtíky. Během chvíle vyrostlo na louce plno stanů a brzy vzplál táborák. Samozřejmě zde nemohla chybět Jardova kytara a zpěv, který postupně nabíral na intenzitě. Naše skupina byla v kempu jako vždy nejveselejší. Po vysilující námaze a dobrém podlévání začali někteří doslova uléhat.

    Hned ráno kolem 6. hodiny začínal v našem separé pomalu opět život, i když se našli i tací, kteří by raději ještě spali a uvítali by klid. Ale neměli šanci. Nejprve se složily stany a kemp se uklidil - vše se naskládalo do aut. A pak už dorazili nedělňáci kteří byli připraveni s námi vyplout na zbytek trasy dlouhý 11 km. Ze začátku to sice vypadalo, že se někteří přijeli jen nasnídat a vykonat potřebu, ale ne, i oni po snídani a malém zádrhelu s vydáním zbytku loděk vypluli s ostatními. V 10 hodin se tak 35 Pohodářů a Baddík ocitli na vodě v počtu 13 loděk a 2 raftů. Veselá nálada pokračovala a nemohla to pokazit ani nějaká ta přeháňka. Kousek před cílem jsme doplnili pohonné hmoty, hlavně langoše a tvarůžkový salát měly velký úspěch. I zde jsme zanechali dobrý dojem. Jedinou kaňkou na tomto místě byo to, že Baddy, který absolvoval svou první plavbu, přišel k žihadlu.Tak doufáme, že mu to nepokazilo celkový dojem. Pak už jsme v poklidu dopluli ke sběrně loděk, kde jsme vše v pořádku vrátili a přesunuli jsme se na vlakovou zastávku, ze které jsme jeli vlakem zpět do naší základny, do kempu Pod vrbou, kde jsme měli auta. Cestou z nádraží do kempu ještě zazněly poslední pěvecké pecky z Večerníčků - Vydrýsek a Medvědi. Následovalo těžké loučení, zamávání a hurá domů. 

    Doufáme, že nikdo nelitoval účasti na této akci. Určitě všichni zaslouží pochvalu za odvahu a poděkování za pomoc hlavně při naloďování, vyloďování a při sjíždění jezů. Hlavně máme radost, že se zapojují čím dál více i ti nejmladší, zde byl hlavně vidět Honza Vavrla, který se přidal k ostatním protřelejším klukům, kteří nám vždy vydatně pomáhají. 

 

Jarda V.